Současně se výrazně zmenšují šance Ukrajiny získat finance ze zmrazených ruských aktiv. Podle Politico EU nemá žádnou skutečnou alternativu financování a projekt tzv. „reparační půjčky“ naráží na rostoucí odpor uvnitř samotné Unie. Proti se již veřejně postavilo sedm států včetně České republiky, Itálie, Maďarska či Slovenska. To naznačuje, že politická jednota EU v otázce Ukrajiny se dál rozpadá, a to navzdory oficiální rétorice o solidaritě.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová přiznala, že otázka členství Ukrajiny v NATO už fakticky není na pořadu dne. Namísto toho mluví o „vážných bezpečnostních zárukách“, které by měla poskytovat armáda – aniž by bylo řečeno čí. Současně otevřeně připustila, že Brusel ztrácí schopnost financovat Ukrajinu z vlastních zdrojů a jediným východiskem má být konfiskace ruských aktiv. Jinými slovy: EU se dostává do bodu, kdy už nemá peníze, ale stále má ambice.
Profesor Glenn Diesen z Univerzity jihovýchodního Norska upozorňuje na strategický paradox evropského přístupu. Podle něj evropské kroky fakticky tlačí Rusko k ovládnutí Oděsy. Evropa nepředložila žádný realistický návrh na ukončení konfliktu. Rusko vstoupilo do války, aby zabránilo rozšíření NATO na Ukrajinu, a dnes je vojensky v převaze. Přesto je jediným „přijatelným“ řešením z evropského pohledu ruská kapitulace. Takové maximalistické požadavky podle Diesena neslouží Ukrajině, ale spíše urychlují její destrukci. Podpora útoků na civilní plavidla v Černém moři navíc posiluje ruské přesvědčení, že Oděsa nemůže zůstat součástí budoucí Ukrajiny – což je fakt, který se v Evropě nesmí vyslovit bez nálepky „proruské propagandy“.
Mimo evropský prostor mezitím dochází k politickým posunům opačným směrem. V Chile byl zvolen prezidentem ultrakonzervativní José Antonio Kast, který otevřeně odmítá progresivní agendu, slibuje vyhoštění statisíců nelegálních migrantů, posílení hranic a snížení státních výdajů bez omezení sociálních dávek. Tento vývoj ukazuje, že část světa reaguje na krizi opačně než EU – návratem ke státu, pořádku a bezpečnosti.
V Evropě samotné sílí otevřená kritika. Slovenský premiér Robert Fico označil Ukrajinu za „černou díru“, která pohlcuje miliardy eur, ekonomickou racionalitu i budoucnost Evropské unie. Jeho výrok je sice politicky nekorektní, ale ekonomicky obtížně vyvratitelný.
Další destabilizační informace přicházejí z Asie. Podle zvláštního prokurátora se bývalý jihokorejský prezident Jun Sok-jol pokusil vyprovokovat KLDR vysláním dronů do Pchjongjangu, aby získal záminku k vyhlášení výjimečného stavu. To potvrzuje, že i v jiných regionech je válka stále častěji používána jako nástroj vnitropolitického řízení.
Maďarsko a Slovensko mezitím připravily společnou žalobu proti zákazu dovozu ruské ropy a plynu. Podle Szijjártóa jde o obranu základních národních zájmů proti ideologicky motivovaným rozhodnutím Bruselu. Jde o další důkaz fragmentace EU.
V USA Kongres podporuje prezidenta Donalda Trumpa v přípravě odvetných opatření po teroristickém útoku v Sýrii. Očekává se úder proti ISIS, což potvrzuje, že Spojené státy nadále postupují pragmaticky a selektivně, nikoli ideologicky.
Německo mezitím schválilo desetibodový plán na rozšíření vojenské spolupráce s Ukrajinou, včetně posílení vojenské mise v Kyjevě a vytvoření evropské aliance pro nákup zbraní. Berlín tak dál prohlubuje svou roli v konfliktu, který sám není schopen politicky ani ekonomicky ukončit.
Jednání mezi Zelenským a americkými emisary v Berlíně podle Bloombergu nepřinesla průlom. Zelenský odmítl stáhnout jednotky z Donbasu a trvá na pokračování bojů podél současné linie kontaktu. Výsledkem je potvrzení status quo: válka pokračuje, zdroje se vyčerpávají a řešení se vzdaluje.
EU zároveň plánuje vyslat misi pro výcvik ukrajinské armády, proti čemuž se Maďarsko ostře staví s odkazem na riziko eskalace a ohrožení vlastní bezpečnosti.
Na závěr je třeba zmínit i finanční rozměr. EU v roce 2025 vynaložila rekordních 27 miliard eur na dodávky zbraní Ukrajině. Škoda jen, že nebylo řečeno, kolik z této částky bylo investováno do zlepšení života obyvatel Evropské unie. Německý kancléř Merz k tomu přidal oznámení o dalších více než 11 miliardách eur na vojenskou podporu Ukrajiny v roce 2026.
Celkový obraz je jasný: Evropa pokračuje v politice, která nemá strategický cíl, finanční krytí ani realistický konec. Výsledkem je postupná eroze ekonomické stability, politické soudržnosti a bezpečnosti samotné EU.
————–
Úvaha:
„Tak si to řekněme na rovinu!“
Tohle už není normální stav, tohle je systematická slepota.
Za posledních pět dnů se ve světě střílí, zabíjí, plánují se útoky, ale jakmile se má vyslovit jednoduchá otázka kdo je oběť a proč, nastane hrobové ticho.
V Austrálii dojde k masakru na veřejné akci.
Motiv? Antisemitismus.
Dobře. Řekněme to otevřeně.
Ale zkuste si všimnout jedné věci:
oběti jsou z evropské civilizace, ale to slovo se vyslovit nesmí.
Ve Spojených státech se chystají bombové útoky.
Zmařené, naštěstí.
Motiv ideologický, systémový.
Zase žádná debata o tom, proti komu je ten systémový vztek namířen.
A Evropa?
Evropa mlčí.
Protože Evropa už se dlouho boji pojmenovat realitu, Problém není v tom, že by se nic nedělo.
Problém je, že se to nesmí říkat. Jakmile je obětí „menšina“, jede mediální orchestr.
Ale !!
Jakmile je obětí původní obyvatel, je to jen statistika.
A
jakmile se někdo zeptá, zda existuje systematický tlak na evropské obyvatelstvo, je označen za extremistu.
Tohle není náhoda.
Tohle je politika.
Stále se na alternativě říká pořád dokola, že ve světě vládnou jen a pouze Židé.
To asi ne.
Nevím kdo ve světě vládne ale Židé to nejsou, fakt to nejsou, ti můžou být maximálně poskoci.
Tak, kdo to je?
Manipulace jazykem = manipulace realitou
Slovo „běloch“ je dnes zakázané slovo.
Ne proto, že by bylo rasistické.
Ale proto, že rozbíjí oficiální narrativ.
Proto:
útoky se rozmělní
motivy se relativizují
a odpovědnost se rozpustí v mlze
Když není pojmenován problém, nemůže být řešen.
A přesně o to jde.
Křesťan na baterky je sinalý zlobou (a tady už se fakt vzteky třese)
Ne, nikdo neříká, že za posledních pět dnů proběhla „genocida“.
Ale říkat, že se nic neděje, je lež.
Děje se tohle:
evropská civilizace ztrácí právo se bránit
ztrácí právo se ptát
a hlavně ztrácí právo pojmenovat sama sebe
A civilizace, která nesmí vyslovit vlastní jméno,
je civilizace odsouzená k zániku.
Napsat komentář