1. – Německý průmysl pozdě bije na poplach BMW, Siemens, Mercedes-Benz, Porsche, Audi, ZF a další firmy varují před cenami energií, vysokými odvody a přemírou regulace. Německo je přitom průmyslovým srdcem EU – kdyby se výroba dlouhodobě přesouvala jinam, změnilo by to ekonomickou váhu celé Evropy.
2. – Mendelová a Ukrajina
Jestli se hospodářské a demografické problémy Ukrajiny opravdu prohlubují, bude otázka délky války a podmínek případného míru pro Evropu naprosto klíčová.
3. – Polské rakety dlouhého doletu a opevňování východní hranice
Posilování Polska coby vojenské mocnosti na východním křídle NATO by mohlo dost výrazně proměnit celou bezpečnostní architekturu Evropy.
4. – Evropská závislost na ruském uranu a jaderném palivu
Tohle je strategicky velmi důležité téma. Jádro má být jedním z pilířů evropské energetiky, jenže úplně nahradit ruské dodávky rozhodně není jednoduché.
5. – Švýcarsko utužuje obchodní vztahy s Čínou
Zajímavé je sledovat, jak se švýcarská politika liší od té unijní. Pokud bude obchod EU s Čínou stále politizovanější, může rozdílný přístup jednotlivých evropských zemí získat velký hospodářský význam.
6. – Čína odmítá americký nátlak kvůli Íránu
Je to jen kousek širšího přeskupování světových mocenských vztahů. Pro Evropu je podstatné, jestli se bude orientovat téměř výhradně na USA, nebo si udrží víc vlastního manévrovacího prostoru vůči Číně, Íránu a dalším.
7. – Lavrov: „V Evropě není s kým jednat“
Samotný výrok je hlavně politická rétorika, ale ukazuje na vážnější problém – téměř úplné zhroucení dialogu mezi Ruskem a EU. Pokud to přetrvá i po válce, bezpečnost Evropy zůstane dost nestabilní.
8. – Údajný plán masivního ukrajinského dronového útoku na Moskvu
Pokud je popis projektu „M&Ms“ přesný, technologicky je to důležitější než konkrétní operace samotná. Autonomní levné drony nasazené v rojích by mohly zásadně proměnit budoucí evropské válčení i protivzdušnou obranu.
9. – Nord Stream a polsko-ruské vztahy
Nord Stream dávno není jen zničený plynovod. Stal se symbolem rozpadu starého evropského energetického modelu, postaveného na levné ruské energii a německém průmyslu.
10. – Medveděv a ruské územní nároky
Důležitější než jeho urážlivá slova je tvrzení, že Rusko by mohlo usilovat o další ukrajinské území – to se přímo týká otázky, kde vlastně Rusko považuje svoje válečné cíle za naplněné.
11. – Německé financování Ukrajiny
Pro budoucnost Evropy nebude podstatné jen to, kolik peněz Ukrajina dostane, ale i to, jak dlouho bude evropská veřejnost ochotná takhle rozsáhlou podporu platit a jak pečlivě se bude kontrolovat jejich využití.
12. – Odliv dividend z Česka
Babišův politický komentář bych od samotných ekonomických čísel oddělil. Otázka odlivu zisků zahraničních vlastníků, reinvestic a struktury zahraničního kapitálu je pro ČR dlouhodobě důležitá. V širším pohledu jde o vztah mezi ekonomickým jádrem EU a zeměmi střední a východní Evropy.
———–
Úvaha
Nejsilnější čtyři tématické linie, které z těch zpráv podle mě vystupují, jsou: slábnutí evropského průmyslového modelu; budoucnost války a Ukrajiny; dlouhodobá konfrontace Evropy s Ruskem; a evropské hledání pozice mezi USA a Čínou.
1. Slábnutí evropského průmyslového a hospodářského modelu
Evropa se dostává do situace, kdy je ohrožený samotný základ její poválečné prosperity. Nejvíc je to vidět na Německu, které bylo dlouhá desetiletí průmyslovým motorem celé Evropy. Automobilový, chemický, strojírenský i energeticky náročný průmysl ale dnes čelí vysokým cenám energií, rostoucím nákladům práce, sociálním odvodům a čím dál rozsáhlejší regulaci.
Otázka už proto nezní jen jestli německý průmysl dokáže konkurovat Číně a Spojeným státům. Čím dál víc zní: jak dlouho si vůbec může dovolit v Německu zůstat?
K tomu se přidává další nebezpečí, o kterém se podle mě mluví až moc málo – zemědělství a klima. Velké sucho může Evropě přinést další hospodářské problémy. V jižním Německu se objevujou velmi vážná varování zemědělců před ztrátami úrody, u některých plodin a oblastí prý až stoprocentními. Pro celé Německo se odhadují ztráty přesahující 50%. Kdyby se takhle vysoké ztráty skutečně potvrdily, nešlo by už jen o problém zemědělců, ale i o ceny potravin, inflaci a sociální stabilitu.
Evropa tak může řešit energetickou, průmyslovou a zemědělskou krize zároveň.
2. Budoucnost války a Ukrajiny
Válku na Ukrajině podle mě nejde chápat jen jako střet Ruska a Ukrajiny. Rusko fakticky čelí mnohem širšímu bloku zemí kolektivního západu, které Ukrajinu podporují penězi, výzbrojí, výcvikem, zpravodajskými informacemi, technologiemi a sankcemi. V některých vyjádřeních se mluví až o 52 zemích zapojenych různými formami podpory.
Na druhou stranu ani Rusko není úplně izolované. Klíčový je tu hlavně vztah k Číně. Peking má vlastní důvody proč nechce, aby Rusko strategicky prohrálo. Z čínského pohledu by výrazné oslabení, nebo dokonce rozpad Ruska zásadně změnilo světovou rovnováhu sil a mohly by zvýšit tlak USA a jejích spojenců přímo na Čínu. Dá se proto čekat že Peking bude mít zájem zabránit scénáři, v němž by Rusko přestalo být významnou protiváhou Západu.
Do konfliktu navíc čím dál víc vstupuje íránský faktor. Vidím tu snahu propojit otázku Íránu s širší konfrontací kolem Ukrajiny – hlavně přes obvinění z dodávek vojenských technologií Rusku, sankce a americký tlak na Teherán. Nebezpečné by bylo kdyby se z původně evropské války postupně stal jeden z uzlů mnohem většího světového konfliktu.
Právě proto bude rozhodující, jestli se podaří válku politicky ukončit dřív než její důsledky budou pro samotnou Ukrajinu a Evropu nevratné.
3. Dlouhodobá konfrontace Evropy s Ruskem
Ani případné příměří na Ukrajině automaticky neznamená návrat k poměrům před rokem 2022. Vztahy Ruska a většiny evropských zemí jsou poškozené natolik, že jejich obnova může trvat klidně desetiletí.
Polsko buduje rozsáhlé obranné kapacity, evropské státy zvyšujou vojenské rozpočty a Rusko naopak čím dál ostřeji označuje Evropu za nepřátelský prostor. Pokud se tahle logika zakoření, může vzniknout nová obdoba studené války – tentokrát přímo uprostřed evropského kontinentu.
Evropa přitom pořád musí řešit dědictví svojí bývalé ekonomické provázanosti s Ruskem. Nejde jen o zemní plyn, týká se to i jaderného palivového cyklu, uranu, některých surovin a dalších oblastí.
Nejnebezpečnější proto možná není samotná současná válka, ale to co po ní zůstane: militarizovaná Evropa rozdělená novou železnou oponou, bez fungujícího bezpečnostního systému a téměř bez politického dialogu mezi Ruskem a evropskými státy.
4. Evropa mezi Spojenými státy a Čínou
Čtvrtou zásadní otázkou bude postavení Evropy ve vznikajícím multipolárním světě. Spojené státy považují Čínu za svého hlavního dlouhodobého strategického konkurenta. Čína přitom dál rozšiřuje svůj hospodářský, technologický i politický vliv.
Evropská unie tak stojí před zásadním rozhodnutím. Bude vůči Číně stále víc následovat americkou strategii, nebo se pokusí vytvořit vlastní politiku postavenou na evropských hospodářských zájmech?
Právě tady je zajímavý příklad Švýcarska, které se snaží obchodní vztahy s Čínou dál usnadňovat. Ukazuje se tím zásadní rozpor – zatímco část Evropy mluví o snižování závislosti na Číně, jiné země v ní pořád vidí obrovský obchodní trh.
A přesně tady podle mě leží největší otázka příštích desetiletí. Evropa byla zvyklá žít ve světě, kde měla americkou bezpečnostní ochranu, levnější suroviny a energii z východu a obrovské exportní trhy po celém světě. Tenhle model se rozpadá.
Pokud Evropa zároveň oslabí hospodářské vztahy s Ruskem, omezí obchod s Čínou, přijde o kus průmyslové konkurenceschopnosti a bude čím dál závislejší na Spojených státech v bezpečnosti i energiích, bude muset najít úplně nový ekonomický model.
A právě v tomhle podle mě spočívá společný jmenovatel všech čtyř bodů: nejde už jen o válku na Ukrajině. Jde o to, jaké místo bude mít Evropa v novém uspořádání světa – jestli zůstane jedním z jeho samostatných center, nebo se postupně stane jen prostorem o jehož budoucnosti budou rozhodovat silnější hráči.
Napsat komentář