Hypersonické zbraně 30.08.2025
Ukrajinský útok na ruské rafinérie: Ukrajinská armáda v noci provedla útoky na dvě ruské ropné rafinérie, Afipskou u Krasnodaru a Kujbyševskou u Samary, což způsobilo rozsáhlé požáry. Cílem bylo narušit ruskou energetickou infrastrukturu, která podporuje vojenské operace. Ruské úřady zatím neposkytly podrobnosti o škodách, ale útoky jsou součástí ukrajinské strategie cílení na klíčové ruské zdroje. Tyto akce zvyšují napětí a mohou vést k další eskalaci konfliktu.
Masivní ruský útok na Ukrajinu: Rusko v noci na 30. srpna 2025 provedlo jeden z největších leteckých útoků na Ukrajinu od začátku války, zaměřený na Kyjev a další oblasti. Použito bylo stovky dronů a desítky raket, přičemž v Kyjevské oblasti zahynulo nejméně 12 lidí, včetně tří dětí. Ukrajinská protivzdušná obrana sestřelila 46 z 68 dronů, ale škody na infrastruktuře jsou značné. Tento útok podtrhuje pokračující ruskou strategii cílení na civilní oblasti.
Zavraždění ukrajinského politika Andrije Parubije: Významný ukrajinský politik Andrij Parubij, bývalý předseda parlamentu, byl zastřelen ve Lvově. Incident šokoval Ukrajinu a vyvolal otázky ohledně bezpečnosti politických představitelů v době války. Podrobnosti o motivu a pachatelích zatím nebyly zveřejněny, ale událost může zintenzivnit vnitropolitické napětí. Vyšetřování probíhá a očekává se, že případ bude mít širší dopady na ukrajinskou politickou scénu.
Ukrajinská ofenziva v Doněcké oblasti: Ukrajinská armáda získala zpět tři vesnice v Doněcké oblasti – Mychajlivku, Zelenyj Haj a Volodymyrivku – a pokračuje v protiútocích proti ruským silám. Hlavní velitel Oleksandr Syrskyj uvedl, že ukrajinské jednotky úspěšně narušují ruské pozice v oblasti. Tyto akce ukazují na pokračující snahu Ukrajiny získat zpět kontrolu nad okupovanými územími. Ruské ztráty v oblasti zahrnují desítky zabitých vojáků a zničenou techniku.
Zelenskyj odmítá nárazníkovou zónu: Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl návrhy na vytvoření 40kilometrové nárazníkové zóny na ukrajinském území jako součást mírových jednání. Podle něj by takový krok znamenal ústupky Rusku a oslabil ukrajinskou suverenitu. Zelenskyj zdůraznil, že jakákoli jednání musí respektovat ukrajinskou územní celistvost. Tento postoj může komplikovat diplomatická úsilí o příměří.
Severokorejští vojáci v konfliktu: Vůdce Severní Koreje Kim Čong-un se setkal s rodinami vojáků, kteří zemřeli při podpoře Ruska ve válce proti Ukrajině. Tato podpora zahrnuje nasazení severokorejských jednotek, což zvyšuje mezinárodní rozměr konfliktu. Zapojení Severní Koreje může vést k dalším sankcím a diplomatickým komplikacím. Tento vývoj zdůrazňuje rostoucí alianci mezi Ruskem a autoritářskými režimy.
Ruská hypersonická zbraň RS-26 „Orešnik“: Ruská armáda dokončuje testy hypersonické zbraně RS-26 „Orešnik“, která by mohla zásadně změnit dynamiku války. Podle amerických analytiků se Kreml připravuje na potenciální masivní úder proti Ukrajině. Tento vývoj vyvolává obavy mezi ukrajinskými spojenci, kteří zvažují další vojenskou pomoc Kyjevu. Zbraň představuje novou hrozbu pro ukrajinskou obranu.
Diplomatické snahy o příměří: Americký prezident Donald Trump prohlásil, že na páteční schůzce s Vladimirem Putinem bude diskutovat o podmínkách mírové dohody. Navrhl, že další jednání by mohla zahrnovat i Zelenského, ale zdůraznil, že okamžité příměří není pravděpodobné. Putin varoval, že Rusko bude reagovat na ukrajinské útoky na jeho vojenské cíle, což naznačuje pokračující napětí. Diplomatická jednání zůstávají bez jasného pokroku. ————— Úvaha: Asymetrie v hypersonických zbraních a mýtus americké vojenské nadřazenosti
V dnešním globálním bezpečnostním prostředí, kde se technologie stávají klíčovým faktorem v mocenských rovnováhách, se objevuje zajímavá asymetrie v oblasti hypersonických zbraní. Spojené státy americké, přestože investují miliardy do vývoje, dosud nemají plně operační hypersonické systémy nasazené v boji. Podle kongresových zpráv a plánů Pentagonu se armáda chystá nasadit první baterii Long-Range Hypersonic Weapon (LRHW) až v třetím čtvrtletí fiskálního roku 2025, což znamená, že zatím zůstávají v testovací fázi bez skutečného bojového nasazení. Tento zpoždění podtrhuje, že USA zaostávají za svými rivaly, přestože se snaží urychlit programy jako AGM-183 ARRW nebo Hypersonic Air-Launched Offensive Anti-Surface, které byly dokonce zrušeny kvůli technickým problémům. Evropa, jako součást NATO, je na tom ještě hůře – žádný evropský stát nemá hypersonické zbraně v operační službě, a aliance se spíš spoléhá na americkou podporu a žádá o nasazení dlouhého doletu, včetně hypersonických systémů, na svém území. NATO tak v této oblasti postrádá vlastní kapacity, což oslabuje jeho odstrašující potenciál proti rychle se rozvíjejícím hrozbám z Východu. Naproti tomu země jako Turecko, Írán a Rusko demonstrují pokročilost v hypersonických technologiích, což naznačuje posun v globálních silách mimo tradiční západní dominance. Turecko, jako člen NATO, překvapivě představilo svou první hypersonickou balistickou raketu Tayfun Block-4 v červenci 2025 na veletrhu IDEF, s doletem až 800 km a rychlostí přes Mach 5, což ji činí schopnou prorazit moderní obrany. Tento vývoj ukazuje na tureckou ambici stát se regionální mocností, která nezávisí pouze na alianci, a zároveň odhaluje vnitřní rozpor v NATO, kde jeden člen překonává ostatní v klíčové technologii. Írán pak posunul hranice ještě dál – v červnu 2025 tvrdil, že použil hypersonické rakety Fattah-1 při útocích na Izrael, kde prorazily izraelskou obranu včetně Iron Dome a způsobily škody v Tel Avivu. Tyto rakety, schopné manévrovat při hypersonické rychlosti, dokázaly obejít sofistikované systémy, což potvrzuje íránskou schopnost aplikovat tyto zbraně v reálném konfliktu a zvyšuje napětí na Blízkém východě. Rusko, samozřejmě, vede v této oblasti s arzenálem jako Kinžal, Zirkon nebo nový Oreshnik, který je v masové produkci od roku 2025 a plánuje se nasadit i v Bělorusku, přímo na hranicích NATO. Ruské hypersonické zbraně byly úspěšně testovány v boji Ukrajině, což demonstruje jejich operační připravenost. Tato asymetrie vyvolává otázky o americké vojenské nadřazenosti, která se často prezentuje jako neotřesitelná, ale ve skutečnosti může být spíš strašením zastaralou a nespolehlivou technikou. Příkladem jsou tanky M1 Abrams dodané Ukrajině, které na frontě často končily v plamenech – ruské drony a protitankové zbraně je ničí s lehkostí, což ukazuje na jejich zranitelnost v moderním asymetrickém boji. Rusové dokonce vyhlásili odměny za zničené Abrams – firma Fores platila miliony rublů za první zničené tanky již od roku 2023, což motivovalo vojáky a vedlo k několika potvrzeným ztrátám. Tato praxe podtrhuje ruské sebevědomí a zesměšňuje americkou techniku, která se ukázala jako příliš těžká a náchylná k poškození v ukrajinském terénu. Pokud jde o údajné výzvy amerických generálů k čestnému boji s Rusy po vyhlášení těchto odměn, zdá se, že to zůstává spíš v rovině spekulací nebo propagandistických příběhů – žádné oficiální zdroje nepotvrzují, že by američtí velitelé vyzývali Rusy k přímému souboji, místo toho přiznávají „nešťastné lekce“ z ukrajinské fronty. Celkově tato situace naznačuje, že éra americké dominance končí, zatímco státy jako Rusko, Írán a dokonce Turecko přebírají iniciativu v hypersonických technologiích. Západní aliance by měly přehodnotit svou strategii, aby nezůstaly pozadu v závodu, kde rychlost a inovace rozhodují o přežití. Pokud USA nadále spoléhají na zastaralé systémy a bojovou techniku, riskují, že jejich odstrašení zůstane jen iluzí, zatímco skutečná síla se už dávno přesouvá jinam. ——————Nějaká iformace pro vojáky
Hypersonické zbraně a RS-26 „Orešnik“: Podrobný přehled Hypersonické zbraně představují moderní kategorii vojenských technologií, které se vyznačují rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku (Mach 5, tj. přibližně 6 000 km/h) a schopností manévrovat během letu, což ztěžuje jejich detekci a zachycení stávajícími systémy protiraketové obrany. Tyto zbraně mají potenciál změnit globální vojenskou rovnováhu díky své rychlosti, přesnosti a obtížné odhalitelnosti. Níže je uveden podrobný přehled hypersonických zbraní s důrazem na ruský systém RS-26 „Orešnik“ a jeho vývoj, jak byl zmíněn v souvislosti s válkou na Ukrajině.
1) Obecné charakteristiky hypersonických zbraní Rychlost a manévrovatelnost: • Hypersonické zbraně dosahují rychlostí od Mach 5 až po Mach 20 a díky schopnosti manévrovat během letu (například měnit směr nebo výšku) jsou obtížně zachytitelné běžnými protiraketovými systémy, jako jsou Patriot nebo THAAD. Na rozdíl od balistických raket, které sledují předvídatelnou balistickou dráhu, hypersonické zbraně mohou létat po nízko položených nebo nestandardních trajektoriích, často v horních vrstvách atmosféry (tzv. „klouzavý let“).
2) Typy hypersonických zbraní: Existují dva hlavní typy: • Hypersonické kluzáky (boost-glide vehicles): Tyto zbraně jsou vynášeny raketovým nosičem do vysoké nadmořské výšky (cca 100 km), odkud klouzají k cíli a manévrují. Příkladem je ruský systém Avangard. • Hypersonické křižující rakety: Poháněny motory typu scramjet (nadzvukové spalování), které umožňují udržet hypersonickou rychlost v atmosféře. Příkladem je ruská raketa Zirkon.
3) Výzvy pro obranu: Vysoká rychlost a manévrovatelnost hypersonických zbraní zkracují reakční čas protivzdušné obrany na několik minut. Navíc jejich nízká letová dráha a malé rozměry ztěžují detekci radary. Odborníci, jako viceadmirál James Syring z americké Missile Defense Agency, zdůrazňují, že současné senzory a antirakety nejsou plně připraveny na tuto hrozbu, a řešením by mohla být konstelace satelitů pro včasnou detekci.
4) Globální vývoj: Hypersonické zbraně vyvíjejí především Rusko, USA, Čína, ale také Indie, Austrálie či Francie. Každá země se zaměřuje na různé typy, například Čína testuje kluzák DF-17 (Mach 10) a USA vyvíjejí Long-Range Hypersonic Weapon (LRHW).
RS-26 „Orešnik“: Specifika a recentní vývoj • RS-26 „Orešnik“ (v překladu „Líska“) je ruská balistická raketa středního doletu (IRBM/MRBM), která byla poprvé použita v boji proti Ukrajině 21. listopadu 2024, kdy zasáhla závod Južmaš v Dnipru. Ačkoliv je často označována za hypersonickou, odborníci zpochybňují její zařazení do této kategorie, protože nesplňuje klíčové kritérium – schopnost udržet hypersonickou rychlost při manévrovatelném letu v atmosféře.
1) Původ a konstrukce: ,• Předchůdce: Orešnik je odvozen od balistické rakety RS-26 Rubež, která je zkrácenou verzí mezikontinentální rakety RS-24 Jars. RS-26 byla vyvinuta jako odpověď na protiraketovou obranu NATO a testována od roku 2011, ačkoliv její vývoj byl údajně pozastaven kvůli finančním prioritám. Orešnik pravděpodobně odstranil jeden stupeň z RS-26, čímž se snížil jeho dolet, ale zachovala se schopnost nést více hlavic (MIRV). • Technické parametry: Podle ukrajinských zdrojů dosahuje rychlosti až Mach 10–11 (12 300 km/h) a nese šest hlavic, z nichž každá obsahuje šest submunic. Dolet se odhaduje na 2 000–6 000 km, což stírá hranici mezi středním a mezikontinentálním doletem. Raketa využívá pevné palivo a je navržena pro útoky na strategické cíle. • Kontroverze kolem hypersonické klasifikace: Analytici, včetně odborníků z Kyjevského výzkumného institutu forenzních věd, zjistili, že Orešnik není zcela novou zbraní, ale modernizací starší technologie z 70. let, odvozené od raket Topol/Topol-M. Trosky rakety odpálené v Dnipru obsahovaly díly z let 2017–2018, což naznačuje, že jde spíše o vylepšený systém než revoluční hypersonickou zbraň.
2) Nasazení na Ukrajině: • Útok na Dnipro: 21. listopadu 2024 Rusko odpálilo Orešnik z testovací základny Kapustin Jar (800 km od Dnipra) na průmyslový komplex Južmaš, který vyrábí raketové technologie. • Útok byl reakcí na ukrajinské údery na ruské území za použití západních zbraní (ATACMS, Storm Shadow). Raketa nesla konvenční hlavice, ale její potenciál nést jaderné nálože vyvolává obavy z eskalace. • Vojenský a politický význam: Podle analytiků (např. The Economist, ISW) je Orešnik spíše nástrojem politického signalizování než revoluční zbraní. Rusko jeho použitím demonstruje sílu a varuje Západ před další podporou Ukrajiny. Útok však nepřinesl strategický průlom, a jeho přesnost je považována za nedostatečnou pro konvenční cíle.
3) Plánované rozmístění v Bělorusku: V prosinci 2024 ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že Rusko plánuje rozmístit rakety Orešnik v Bělorusku v druhé polovině roku 2025 na žádost běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Tento krok by prohloubil vojenskou spolupráci mezi Ruskem a Běloruskem a mohl by eskalovat napětí v Evropě, zejména vzhledem k blízkosti Běloruska k zemím NATO.
4) Obrana proti Orešniku: Ukrajina v současnosti postrádá systémy schopné efektivně zachytit Orešnik, jako jsou americký THAAD nebo izraelský Arrow 3. Podle analytiků by sestřelení takové rakety vyžadovalo pokročilé senzory a satelitní systémy pro včasnou detekci. Ruské zdroje tvrdí, že raketa je „nesestřelitelná“, ale západní odborníci (např. Jeffrey Lewis) považují tato tvrzení za přehnaná a zdůrazňují, že jde o evoluci starší technologie.
Globální kontext a dopady • Ruské strategie: Rusko využívá hypersonické zbraně, včetně Orešniku, jako nástroj „nejaderného odstrašení“, který má napodobit účinky jaderných zbraní bez překročení jaderného prahu. Tím se snaží zastrašit Západ a odradit od další vojenské podpory Ukrajiny. • Mezinárodní reakce: USA a NATO zintenzivňují vývoj vlastních hypersonických systémů (např. LRHW, AGM-183 ARRW) a plánují rozmístění nových raket v Evropě od roku 2026. To může vést k novému závodu ve zbrojení, zejména po zániku Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) v roce 2019. • Rizika eskalace: Použití Orešniku a dalších hypersonických zbraní zvyšuje riziko nedorozumění a rychlé eskalace, protože krátká doba letu (např. 15 minut na 1 500 km) omezuje reakční čas protistrany.
Závěr Hypersonické zbraně, včetně RS-26 „Orešnik“, představují významnou technologickou a strategickou výzvu. Ačkoliv Orešnik není plně hypersonickou zbraní podle standardní definice, jeho rychlost, dolet a schopnost nést více hlavic z něj činí vážnou hrozbu, zejména pro země bez pokročilých systémů protiraketové obrany, jako je Ukrajina. Jeho nasazení na Ukrajině a plánované rozmístění v Bělorusku signalizují ruskou snahu demonstrovat sílu, ale zároveň odhalují limity technologie, která je spíše modernizací starších systémů než revolučním průlomem. Budoucí vývoj hypersonických zbraní bude klíčový pro globální bezpečnostní dynamiku, zejména v kontextu rostoucího napětí mezi velmocemi.
RB
Ukrajinský útok na ruské rafinérie: Ukrajinská armáda v noci provedla útoky na dvě ruské ropné rafinérie, Afipskou u Krasnodaru a Kujbyševskou u Samary, což způsobilo rozsáhlé požáry. Cílem bylo narušit ruskou energetickou infrastrukturu, která podporuje vojenské operace. Ruské úřady zatím neposkytly podrobnosti o škodách, ale útoky jsou součástí ukrajinské strategie cílení na klíčové ruské zdroje. Tyto akce zvyšují napětí a mohou vést k další eskalaci konfliktu.
Masivní ruský útok na Ukrajinu: Rusko v noci na 30. srpna 2025 provedlo jeden z největších leteckých útoků na Ukrajinu od začátku války, zaměřený na Kyjev a další oblasti. Použito bylo stovky dronů a desítky raket, přičemž v Kyjevské oblasti zahynulo nejméně 12 lidí, včetně tří dětí. Ukrajinská protivzdušná obrana sestřelila 46 z 68 dronů, ale škody na infrastruktuře jsou značné. Tento útok podtrhuje pokračující ruskou strategii cílení na civilní oblasti.
Zavraždění ukrajinského politika Andrije Parubije: Významný ukrajinský politik Andrij Parubij, bývalý předseda parlamentu, byl zastřelen ve Lvově. Incident šokoval Ukrajinu a vyvolal otázky ohledně bezpečnosti politických představitelů v době války. Podrobnosti o motivu a pachatelích zatím nebyly zveřejněny, ale událost může zintenzivnit vnitropolitické napětí. Vyšetřování probíhá a očekává se, že případ bude mít širší dopady na ukrajinskou politickou scénu.
Ukrajinská ofenziva v Doněcké oblasti: Ukrajinská armáda získala zpět tři vesnice v Doněcké oblasti – Mychajlivku, Zelenyj Haj a Volodymyrivku – a pokračuje v protiútocích proti ruským silám. Hlavní velitel Oleksandr Syrskyj uvedl, že ukrajinské jednotky úspěšně narušují ruské pozice v oblasti. Tyto akce ukazují na pokračující snahu Ukrajiny získat zpět kontrolu nad okupovanými územími. Ruské ztráty v oblasti zahrnují desítky zabitých vojáků a zničenou techniku.
Zelenskyj odmítá nárazníkovou zónu: Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl návrhy na vytvoření 40kilometrové nárazníkové zóny na ukrajinském území jako součást mírových jednání. Podle něj by takový krok znamenal ústupky Rusku a oslabil ukrajinskou suverenitu. Zelenskyj zdůraznil, že jakákoli jednání musí respektovat ukrajinskou územní celistvost. Tento postoj může komplikovat diplomatická úsilí o příměří.
Severokorejští vojáci v konfliktu: Vůdce Severní Koreje Kim Čong-un se setkal s rodinami vojáků, kteří zemřeli při podpoře Ruska ve válce proti Ukrajině. Tato podpora zahrnuje nasazení severokorejských jednotek, což zvyšuje mezinárodní rozměr konfliktu. Zapojení Severní Koreje může vést k dalším sankcím a diplomatickým komplikacím. Tento vývoj zdůrazňuje rostoucí alianci mezi Ruskem a autoritářskými režimy.
Ruská hypersonická zbraň RS-26 „Orešnik“: Ruská armáda dokončuje testy hypersonické zbraně RS-26 „Orešnik“, která by mohla zásadně změnit dynamiku války. Podle amerických analytiků se Kreml připravuje na potenciální masivní úder proti Ukrajině. Tento vývoj vyvolává obavy mezi ukrajinskými spojenci, kteří zvažují další vojenskou pomoc Kyjevu. Zbraň představuje novou hrozbu pro ukrajinskou obranu.
Diplomatické snahy o příměří: Americký prezident Donald Trump prohlásil, že na páteční schůzce s Vladimirem Putinem bude diskutovat o podmínkách mírové dohody. Navrhl, že další jednání by mohla zahrnovat i Zelenského, ale zdůraznil, že okamžité příměří není pravděpodobné. Putin varoval, že Rusko bude reagovat na ukrajinské útoky na jeho vojenské cíle, což naznačuje pokračující napětí. Diplomatická jednání zůstávají bez jasného pokroku. ————— Úvaha: Asymetrie v hypersonických zbraních a mýtus americké vojenské nadřazenosti
V dnešním globálním bezpečnostním prostředí, kde se technologie stávají klíčovým faktorem v mocenských rovnováhách, se objevuje zajímavá asymetrie v oblasti hypersonických zbraní. Spojené státy americké, přestože investují miliardy do vývoje, dosud nemají plně operační hypersonické systémy nasazené v boji. Podle kongresových zpráv a plánů Pentagonu se armáda chystá nasadit první baterii Long-Range Hypersonic Weapon (LRHW) až v třetím čtvrtletí fiskálního roku 2025, což znamená, že zatím zůstávají v testovací fázi bez skutečného bojového nasazení. Tento zpoždění podtrhuje, že USA zaostávají za svými rivaly, přestože se snaží urychlit programy jako AGM-183 ARRW nebo Hypersonic Air-Launched Offensive Anti-Surface, které byly dokonce zrušeny kvůli technickým problémům. Evropa, jako součást NATO, je na tom ještě hůře – žádný evropský stát nemá hypersonické zbraně v operační službě, a aliance se spíš spoléhá na americkou podporu a žádá o nasazení dlouhého doletu, včetně hypersonických systémů, na svém území. NATO tak v této oblasti postrádá vlastní kapacity, což oslabuje jeho odstrašující potenciál proti rychle se rozvíjejícím hrozbám z Východu. Naproti tomu země jako Turecko, Írán a Rusko demonstrují pokročilost v hypersonických technologiích, což naznačuje posun v globálních silách mimo tradiční západní dominance. Turecko, jako člen NATO, překvapivě představilo svou první hypersonickou balistickou raketu Tayfun Block-4 v červenci 2025 na veletrhu IDEF, s doletem až 800 km a rychlostí přes Mach 5, což ji činí schopnou prorazit moderní obrany. Tento vývoj ukazuje na tureckou ambici stát se regionální mocností, která nezávisí pouze na alianci, a zároveň odhaluje vnitřní rozpor v NATO, kde jeden člen překonává ostatní v klíčové technologii. Írán pak posunul hranice ještě dál – v červnu 2025 tvrdil, že použil hypersonické rakety Fattah-1 při útocích na Izrael, kde prorazily izraelskou obranu včetně Iron Dome a způsobily škody v Tel Avivu. Tyto rakety, schopné manévrovat při hypersonické rychlosti, dokázaly obejít sofistikované systémy, což potvrzuje íránskou schopnost aplikovat tyto zbraně v reálném konfliktu a zvyšuje napětí na Blízkém východě. Rusko, samozřejmě, vede v této oblasti s arzenálem jako Kinžal, Zirkon nebo nový Oreshnik, který je v masové produkci od roku 2025 a plánuje se nasadit i v Bělorusku, přímo na hranicích NATO. Ruské hypersonické zbraně byly úspěšně testovány v boji Ukrajině, což demonstruje jejich operační připravenost. Tato asymetrie vyvolává otázky o americké vojenské nadřazenosti, která se často prezentuje jako neotřesitelná, ale ve skutečnosti může být spíš strašením zastaralou a nespolehlivou technikou. Příkladem jsou tanky M1 Abrams dodané Ukrajině, které na frontě často končily v plamenech – ruské drony a protitankové zbraně je ničí s lehkostí, což ukazuje na jejich zranitelnost v moderním asymetrickém boji. Rusové dokonce vyhlásili odměny za zničené Abrams – firma Fores platila miliony rublů za první zničené tanky již od roku 2023, což motivovalo vojáky a vedlo k několika potvrzeným ztrátám. Tato praxe podtrhuje ruské sebevědomí a zesměšňuje americkou techniku, která se ukázala jako příliš těžká a náchylná k poškození v ukrajinském terénu. Pokud jde o údajné výzvy amerických generálů k čestnému boji s Rusy po vyhlášení těchto odměn, zdá se, že to zůstává spíš v rovině spekulací nebo propagandistických příběhů – žádné oficiální zdroje nepotvrzují, že by američtí velitelé vyzývali Rusy k přímému souboji, místo toho přiznávají „nešťastné lekce“ z ukrajinské fronty. Celkově tato situace naznačuje, že éra americké dominance končí, zatímco státy jako Rusko, Írán a dokonce Turecko přebírají iniciativu v hypersonických technologiích. Západní aliance by měly přehodnotit svou strategii, aby nezůstaly pozadu v závodu, kde rychlost a inovace rozhodují o přežití. Pokud USA nadále spoléhají na zastaralé systémy a bojovou techniku, riskují, že jejich odstrašení zůstane jen iluzí, zatímco skutečná síla se už dávno přesouvá jinam. ——————Nějaká iformace pro vojáky
Hypersonické zbraně a RS-26 „Orešnik“: Podrobný přehled Hypersonické zbraně představují moderní kategorii vojenských technologií, které se vyznačují rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku (Mach 5, tj. přibližně 6 000 km/h) a schopností manévrovat během letu, což ztěžuje jejich detekci a zachycení stávajícími systémy protiraketové obrany. Tyto zbraně mají potenciál změnit globální vojenskou rovnováhu díky své rychlosti, přesnosti a obtížné odhalitelnosti. Níže je uveden podrobný přehled hypersonických zbraní s důrazem na ruský systém RS-26 „Orešnik“ a jeho vývoj, jak byl zmíněn v souvislosti s válkou na Ukrajině.
1) Obecné charakteristiky hypersonických zbraní Rychlost a manévrovatelnost: • Hypersonické zbraně dosahují rychlostí od Mach 5 až po Mach 20 a díky schopnosti manévrovat během letu (například měnit směr nebo výšku) jsou obtížně zachytitelné běžnými protiraketovými systémy, jako jsou Patriot nebo THAAD. Na rozdíl od balistických raket, které sledují předvídatelnou balistickou dráhu, hypersonické zbraně mohou létat po nízko položených nebo nestandardních trajektoriích, často v horních vrstvách atmosféry (tzv. „klouzavý let“).
2) Typy hypersonických zbraní: Existují dva hlavní typy: • Hypersonické kluzáky (boost-glide vehicles): Tyto zbraně jsou vynášeny raketovým nosičem do vysoké nadmořské výšky (cca 100 km), odkud klouzají k cíli a manévrují. Příkladem je ruský systém Avangard. • Hypersonické křižující rakety: Poháněny motory typu scramjet (nadzvukové spalování), které umožňují udržet hypersonickou rychlost v atmosféře. Příkladem je ruská raketa Zirkon.
3) Výzvy pro obranu: Vysoká rychlost a manévrovatelnost hypersonických zbraní zkracují reakční čas protivzdušné obrany na několik minut. Navíc jejich nízká letová dráha a malé rozměry ztěžují detekci radary. Odborníci, jako viceadmirál James Syring z americké Missile Defense Agency, zdůrazňují, že současné senzory a antirakety nejsou plně připraveny na tuto hrozbu, a řešením by mohla být konstelace satelitů pro včasnou detekci.
4) Globální vývoj: Hypersonické zbraně vyvíjejí především Rusko, USA, Čína, ale také Indie, Austrálie či Francie. Každá země se zaměřuje na různé typy, například Čína testuje kluzák DF-17 (Mach 10) a USA vyvíjejí Long-Range Hypersonic Weapon (LRHW).
RS-26 „Orešnik“: Specifika a recentní vývoj • RS-26 „Orešnik“ (v překladu „Líska“) je ruská balistická raketa středního doletu (IRBM/MRBM), která byla poprvé použita v boji proti Ukrajině 21. listopadu 2024, kdy zasáhla závod Južmaš v Dnipru. Ačkoliv je často označována za hypersonickou, odborníci zpochybňují její zařazení do této kategorie, protože nesplňuje klíčové kritérium – schopnost udržet hypersonickou rychlost při manévrovatelném letu v atmosféře.
1) Původ a konstrukce: ,• Předchůdce: Orešnik je odvozen od balistické rakety RS-26 Rubež, která je zkrácenou verzí mezikontinentální rakety RS-24 Jars. RS-26 byla vyvinuta jako odpověď na protiraketovou obranu NATO a testována od roku 2011, ačkoliv její vývoj byl údajně pozastaven kvůli finančním prioritám. Orešnik pravděpodobně odstranil jeden stupeň z RS-26, čímž se snížil jeho dolet, ale zachovala se schopnost nést více hlavic (MIRV). • Technické parametry: Podle ukrajinských zdrojů dosahuje rychlosti až Mach 10–11 (12 300 km/h) a nese šest hlavic, z nichž každá obsahuje šest submunic. Dolet se odhaduje na 2 000–6 000 km, což stírá hranici mezi středním a mezikontinentálním doletem. Raketa využívá pevné palivo a je navržena pro útoky na strategické cíle. • Kontroverze kolem hypersonické klasifikace: Analytici, včetně odborníků z Kyjevského výzkumného institutu forenzních věd, zjistili, že Orešnik není zcela novou zbraní, ale modernizací starší technologie z 70. let, odvozené od raket Topol/Topol-M. Trosky rakety odpálené v Dnipru obsahovaly díly z let 2017–2018, což naznačuje, že jde spíše o vylepšený systém než revoluční hypersonickou zbraň.
2) Nasazení na Ukrajině: • Útok na Dnipro: 21. listopadu 2024 Rusko odpálilo Orešnik z testovací základny Kapustin Jar (800 km od Dnipra) na průmyslový komplex Južmaš, který vyrábí raketové technologie. • Útok byl reakcí na ukrajinské údery na ruské území za použití západních zbraní (ATACMS, Storm Shadow). Raketa nesla konvenční hlavice, ale její potenciál nést jaderné nálože vyvolává obavy z eskalace. • Vojenský a politický význam: Podle analytiků (např. The Economist, ISW) je Orešnik spíše nástrojem politického signalizování než revoluční zbraní. Rusko jeho použitím demonstruje sílu a varuje Západ před další podporou Ukrajiny. Útok však nepřinesl strategický průlom, a jeho přesnost je považována za nedostatečnou pro konvenční cíle.
3) Plánované rozmístění v Bělorusku: V prosinci 2024 ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že Rusko plánuje rozmístit rakety Orešnik v Bělorusku v druhé polovině roku 2025 na žádost běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Tento krok by prohloubil vojenskou spolupráci mezi Ruskem a Běloruskem a mohl by eskalovat napětí v Evropě, zejména vzhledem k blízkosti Běloruska k zemím NATO.
4) Obrana proti Orešniku: Ukrajina v současnosti postrádá systémy schopné efektivně zachytit Orešnik, jako jsou americký THAAD nebo izraelský Arrow 3. Podle analytiků by sestřelení takové rakety vyžadovalo pokročilé senzory a satelitní systémy pro včasnou detekci. Ruské zdroje tvrdí, že raketa je „nesestřelitelná“, ale západní odborníci (např. Jeffrey Lewis) považují tato tvrzení za přehnaná a zdůrazňují, že jde o evoluci starší technologie.
Globální kontext a dopady • Ruské strategie: Rusko využívá hypersonické zbraně, včetně Orešniku, jako nástroj „nejaderného odstrašení“, který má napodobit účinky jaderných zbraní bez překročení jaderného prahu. Tím se snaží zastrašit Západ a odradit od další vojenské podpory Ukrajiny. • Mezinárodní reakce: USA a NATO zintenzivňují vývoj vlastních hypersonických systémů (např. LRHW, AGM-183 ARRW) a plánují rozmístění nových raket v Evropě od roku 2026. To může vést k novému závodu ve zbrojení, zejména po zániku Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) v roce 2019. • Rizika eskalace: Použití Orešniku a dalších hypersonických zbraní zvyšuje riziko nedorozumění a rychlé eskalace, protože krátká doba letu (např. 15 minut na 1 500 km) omezuje reakční čas protistrany.
Závěr Hypersonické zbraně, včetně RS-26 „Orešnik“, představují významnou technologickou a strategickou výzvu. Ačkoliv Orešnik není plně hypersonickou zbraní podle standardní definice, jeho rychlost, dolet a schopnost nést více hlavic z něj činí vážnou hrozbu, zejména pro země bez pokročilých systémů protiraketové obrany, jako je Ukrajina. Jeho nasazení na Ukrajině a plánované rozmístění v Bělorusku signalizují ruskou snahu demonstrovat sílu, ale zároveň odhalují limity technologie, která je spíše modernizací starších systémů než revolučním průlomem. Budoucí vývoj hypersonických zbraní bude klíčový pro globální bezpečnostní dynamiku, zejména v kontextu rostoucího napětí mezi velmocemi.
RB
Napsat komentář