👉🏽 Preambule: První pokus
Myšlenka vytvoření středoevropského a východoevropského bloku jako samostatného geopolitického prostoru vznikla už po první světové válce. Jejím nejvýraznějším nositelem byl Józef Piłsudski, faktický vládce meziválečného Polska, který prosazoval koncepci federace států rozprostřených mezi Baltským, Černým a Jaderským mořem — takzvané Intermarum.
Záměrem nebylo vytvořit impérium, ale nárazníkový a stabilizační pás mezi dvěma tehdejšími hrozbami: Německem a sovětským Ruskem. Piłsudského projekt selhal ne proto, že by byl vnitřně nelogický, ale proto, že státy regionu byly příliš slabé, příliš nedůvěřivé a příliš zatížené vlastními spory, aby dokázaly vytvořit společnou strukturu dříve, než je převálcovaly vnější síly.
Projekt nebyl poražen argumenty. Byl poražen časem.
🌍 Intermarum a čtyřměstí: poznámky k návratu jednoho odloženého projektu
(hypotetická geopolitická úvaha)
🛡️ Myšlenka vytvoření středoevropského bloku mezi Baltem, Jadranem a Černým mořem se tak v různých podobách vracela po celé 20. století. Pokaždé vycházela ze stejné premisy: že prostor mezi velkými mocnostmi nelze dlouhodobě udržet ani jako periferii, ani jako pouhé nárazníkové pásmo bez vlastní politické struktury. Buď se organizuje sám — nebo se stane objektem cizí organizace.
Projekt, který se dnes zpětně označuje jako „Intermarum 2.0“, byl v druhé dekádě 21. století znovu otevřen v nové podobě. Ne jako vojenská aliance a ne jako ideologický blok, ale jako funkční geopolitická platforma: prostor pro energetiku, dopravu, bezpečnost, logistiku a řízení toků — lidí, zboží, dat a surovin.
1. Infrastruktura jako předpoklad moci
Zásadní na této koncepci nebyla politická deklarace, ale fakt, že její materiální základ už existoval.
Během posledních třiceti let vznikla ve střední Evropě hustá síť dálnic a železnic, energetických propojek, datových sítí a logistických uzlů, která z tohoto prostoru učinila nikoli periferii, ale uzel.
Moc dnes neleží tam, kde jsou armády — ale tam, kde se kříží sítě.
A právě zde se křížily.
2. Proč čtyřměstí
Brno, Vídeň, Bratislava a Budapešť neleží v centru proto, že by byly vybrány, ale proto, že tam končí a začínají hlavní dopravní, energetické a správní osy regionu.
Čtyřměstí není hlavní město, ale distribuované centrum — síť místo pyramidy.
3. Odložený moment
Scénář počítal s tím, že Spojené státy se stáhnou z role globálního garanta a přenesou část odpovědnosti na regionální struktury. Místo toho přišel návrat konfliktů, rozpad důvěry a bezpečnostní krize, které proces zmrazily.
Projekt nebyl zrušen. Byl odložen.
4. Návrat v jiné podobě
Dnes se myšlenka vrací ne jako expanze, ale jako obrana: proti nekontrolovatelným tokům, rozpadu pravidel a systémové nestabilitě.
Intermarum v této logice není říše, ale stabilizační platforma.
5. Skutečná podstata projektu
Nejde o to vytvořit novou mocnost, ale zabránit tomu, aby prostor mezi mocnostmi zkolaboval.
Závěr 🙋🏽
Intermarum není utopie ani spiknutí. Je to jeden z možných způsobů, jak reagovat na fakt, že globální řád se rozpadá rychleji, než vzniká nový.
A čtyřměstí není vládnoucí centrum světa, ale nejlogičtější místo, kde se může soustředit řízení prostoru, který se z periferie stal rozhraním.
Napsat komentář