Donald Trump uznal faktor NATO a USA jako příčinu.
Donald Trump jako prezident USA řekl, že rozšiřování NATO a role USA v minulosti byly jedním z hlavních faktorů vedoucích k válce na Ukrajině.
Ruský ministr zahraničí Lavrov chválil Trumpa za to, že řekl, že podpora USA pro přijetí Ukrajiny do NATO „byla hlavní příčinou války“ a reflektoval tvrdší pozici Moskvy.
To je z oficiálního rozhovoru částečně potvrzené Reuters: Trump uvedl, že USA podporovaly kandidaturu Ukrajiny do NATO a tím vyvolaly odpor Moskvy, protože Rusko by to nikdy nepřijalo.
Tito lidé nejsou vysokými americkými činiteli, ale jejich názory se často objevují v médiích jako komentáře:
John Mearsheimer (politolog, USA). Tvrdí, že rozšiřování NATO a západní politika vůči Ukrajině byla hlavní příčinou konfliktu tedy že Západ zčásti „vyprovokoval“ Rusko.
Oficiální prohlášení z USA.
Reuters, AP News, BBC, The Guardian, případně oficiální web Bílého domu , zde najdeš přesné citace prezidentů, ministrů, diplomatů o válce a její příčině.
Např. Reuters článek o Trumpově komentáři o vlivu NATO na válku.
Odborné analýzy a komentáře
Foreign Affairs, Council on Foreign Relations, Brookings Institute zde najdeš názory akademiků jako Mearsheimer a konsenzus odborné obce.
Jasně že neexistuje oficiální americké vládní prohlášení typu „my jsme vyprovokovali Rusko k invazi“ jako úmyslný plán.
James Baker (tehdejší americký ministr zahraničí, 1990): Během jednání s Michailem Gorbačovem ujišťoval, že NATO se nerozšíří „ani o palec na východ“ za sjednocené Německo. Tato ujištění byla součástí širšího diplomatického kontextu konce studené války a byla později interpretována jako odpor proti budoucímu rozšíření.
George H. W. Bush (tehdejší americký prezident, 1990): Podobně jako Baker poskytl Gorbačovovi ujištění o neexpanzi NATO na východ, což bylo zdokumentováno v diplomatických záznamech. Později to bylo viděno jako základní postoj proti rozšíření, které by ohrozilo ruské zájmy.
Helmut Kohl (tehdejší německý kancléř, 1990): Ujišťoval sovětské lídry, že NATO se nerozšíří za hranice sjednoceného Německa, a vyjádřil obavy z potenciálního narušení evropské stability. Jeho postoje byly součástí jednání o reunifikaci Německa.
François Mitterrand (tehdejší francouzský prezident, 1990): Varoval před rozšířením NATO a zdůrazňoval potřebu bezpečnostních ujištění pro Sovětský svaz, aby se zabránilo izolaci Ruska od Evropy.
Margaret Thatcher (tehdejší britská premiérka, 1990): Poskytla podobná ujištění o neexpanzi NATO a vyjádřila názor, že rozšíření by mohlo vést k nedorozuměním a napětí s Ruskem.
Hans-Dietrich Genscher (tehdejší německý ministr zahraničí, 1990): Byl proti rozšíření NATO na východ a navrhoval alternativní bezpečnostní struktury, aby se zabránilo konfrontaci s Ruskem.
Manfred Wörner (tehdejší generální tajemník NATO, 1991): Veřejně prohlásil, že NATO se nerozšíří a že většina členských států sdílí tento postoj, což bylo řečeno v kontextu jednání s ruskými představiteli.
Douglas Hurd (tehdejší britský ministr zahraničí, 1991): Ujišťoval ruské protějšky, že neexistují plány na začlenění východoevropských států do NATO.
William Perry (tehdejší americký ministr obrany za Clintona, 1990s): Později litoval, že nerezignoval v protestu proti rozšíření NATO, které považoval za chybu vedoucí k ruskému odcizení.
George Kennan (americký diplomat a architekt politiky zadržování během studené války, 1997): Označil rozšíření NATO za „nejosudovější chybu americké politiky po studené válce“, varoval před vzestupem ruského nacionalismu a obnovením studené války.
John Mearsheimer (americký politolog a realista, 1990s–2010s): Predikoval, že rozšíření NATO poruší ruskou sféru vlivu a povede k velmocenskému konfliktu, což označil za strategickou chybu.
Jack Matlock (bývalý americký velvyslanec v SSSR, 1990s): Varoval, že rozšíření NATO podkope ruské reformy a povede k konfrontaci.
William Burns (bývalý ředitel CIA, bývalý americký velvyslanec v Rusku, 2008): V diplomatické depeši označil rozšíření NATO za „emocionální a neuralgický“ bod pro Rusko, varoval před jeho důsledky.
Noam Chomsky (americký lingvista a politický kritik, 1990s–2000s): Popisoval NATO jako „ofenzivní sílu“ sloužící americkým zájmům, která podřizuje východní Evropu a vyvolává ruské obavy.
Samir Amin (egyptský ekonom a teoretik, 1990s): Viděl NATO jako „vojenskou ruku kolektivního imperialismu“ USA, Evropy a Japonska, který ohrožuje globální stabilitu.
Kishore Mahbubani (singapurský bývalý velvyslanec u OSN, 2024): Varoval před „katastrofální militaristickou kulturou“ NATO a vyzýval k odporu proti jeho expanzi, zejména v Asii, ale s implikacemi pro Rusko.
Skupina 50 expertů (1997): Otevřený dopis prezidentu Clintonovi podepsaný bývalými senátory (např. Sam Nunn, Bill Bradley), vojenskými důstojníky a akademiky, kteří označili rozšíření za „nepotřebné a nežádoucí“, varovali před ruskou opozicí a rizikem pro START smlouvy.
Doplnění 1)
Celé znění Turkova vyjádření.
Turek, který je místopředsedou sněmovního zahraničního výboru, v Kyjevě na dotaz reportéra Aktuálně.cz uvedl, že považuje za tragédii, „že někde se děje to, že umírají lidé“ a že „někdo posílá rakety nebo drony na obyvatelstvo“. Zároveň však trval na tom, že příčiny konfliktu leží jinde než pouze v ruském útoku. „To, že k tomu vedla špatná zahraniční politika, to je něco, na čem já trvám a opakoval jsem to mnohokrát. Že Ukrajina přijde o nějaká území, je něco, za co jsme byli nazývaní všichni proruskými,“ řekl poslanec.
Podle něj bylo dlouhodobě tabuizováno mluvit o tom, že Ukrajina může přijít o část území, a kritiku vztáhl i k NATO. „Jedním z těch argumentů je nějaké rozšiřování NATO,“ uvedl s tím, že ví, že „média jsou na to alergická, protože Rusové tento argument používají také“.
„Ten konflikt má mnoho důvodů. Pak to jsou samozřejmě etnické důvody, takže to, co vedlo k válce, to si tady nebudeme dělat hodiny dějepisu. Myslím si, že to všichni vědí a že se to smí říkat,“ doplnil Turek.
Doplnění 2)
James Baker (tehdejší americký ministr zahraničí, 1990): Během jednání s Michailem Gorbačovem ujišťoval, že NATO se nerozšíří „ani o palec na východ“ za sjednocené Německo. Tato ujištění byla součástí širšího diplomatického kontextu konce studené války a byla později interpretována jako odpor proti budoucímu rozšíření.
George H. W. Bush (tehdejší americký prezident, 1990): Podobně jako Baker poskytl Gorbačovovi ujištění o neexpanzi NATO na východ, což bylo zdokumentováno v diplomatických záznamech. Později to bylo viděno jako základní postoj proti rozšíření, které by ohrozilo ruské zájmy.
Helmut Kohl (tehdejší německý kancléř, 1990): Ujišťoval sovětské lídry, že NATO se nerozšíří za hranice sjednoceného Německa, a vyjádřil obavy z potenciálního narušení evropské stability. Jeho postoje byly součástí jednání o reunifikaci Německa.
François Mitterrand (tehdejší francouzský prezident, 1990): Varoval před rozšířením NATO a zdůrazňoval potřebu bezpečnostních ujištění pro Sovětský svaz, aby se zabránilo izolaci Ruska od Evropy.
Margaret Thatcher (tehdejší britská premiérka, 1990): Poskytla podobná ujištění o neexpanzi NATO a vyjádřila názor, že rozšíření by mohlo vést k nedorozuměním a napětí s Ruskem.
Hans-Dietrich Genscher (tehdejší německý ministr zahraničí, 1990): Byl proti rozšíření NATO na východ a navrhoval alternativní bezpečnostní struktury, aby se zabránilo konfrontaci s Ruskem.
Manfred Wörner (tehdejší generální tajemník NATO, 1991): Veřejně prohlásil, že NATO se nerozšíří a že většina členských států sdílí tento postoj, což bylo řečeno v kontextu jednání s ruskými představiteli.
Douglas Hurd (tehdejší britský ministr zahraničí, 1991): Ujišťoval ruské protějšky, že neexistují plány na začlenění východoevropských států do NATO.
William Perry (tehdejší americký ministr obrany za Clintona, 1990s): Později litoval, že nerezignoval v protestu proti rozšíření NATO, které považoval za chybu vedoucí k ruskému odcizení.
George Kennan (americký diplomat a architekt politiky zadržování během studené války, 1997): Označil rozšíření NATO za „nejosudovější chybu americké politiky po studené válce“, varoval před vzestupem ruského nacionalismu a obnovením studené války.
John Mearsheimer (americký politolog a realista, 1990s–2010s): Predikoval, že rozšíření NATO poruší ruskou sféru vlivu a povede k velmocenskému konfliktu, což označil za strategickou chybu.
Jack Matlock (bývalý americký velvyslanec v SSSR, 1990s): Varoval, že rozšíření NATO podkope ruské reformy a povede k konfrontaci.
William Burns (bývalý ředitel CIA, bývalý americký velvyslanec v Rusku, 2008): V diplomatické depeši označil rozšíření NATO za „emocionální a neuralgický“ bod pro Rusko, varoval před jeho důsledky.
Noam Chomsky (americký lingvista a politický kritik, 1990s–2000s): Popisoval NATO jako „ofenzivní sílu“ sloužící americkým zájmům, která podřizuje východní Evropu a vyvolává ruské obavy.
Samir Amin (egyptský ekonom a teoretik, 1990s): Viděl NATO jako „vojenskou ruku kolektivního imperialismu“ USA, Evropy a Japonska, který ohrožuje globální stabilitu.
Kishore Mahbubani (singapurský bývalý velvyslanec u OSN, 2024): Varoval před „katastrofální militaristickou kulturou“ NATO a vyzýval k odporu proti jeho expanzi, zejména v Asii, ale s implikacemi pro Rusko.
Skupina 50 expertů (1997): Otevřený dopis prezidentu Clintonovi podepsaný bývalými senátory (např. Sam Nunn, Bill Bradley), vojenskými důstojníky a akademiky, kteří označili rozšíření za „nepotřebné a nežádoucí“, varovali před ruskou opozicí a rizikem pro START smlouvy.
Neřeším svým textem, co z toho bylo, nebo nebylo dobře. Tvrdím, že názor Filipa Turka (a zdaleka nejen jeho, například já ho sdílím) je opřený o desítky let trvající postoje významných politických a expertních hráčů ve světě, které zcela jistě nelze podezřívat z šíření „ruských narativů“ a zároveň se na jejich slova a historické postoje v jiných oblastech dodnes odkazují ti, kteří teď opět obviňují Filipa Turka.
Napsat komentář